MP3

Slovník MIDI běží v testovacím provozu.
Děkujeme za pochopení.

MP3 je nejrozšířenějším typem ztrátového zvukového kodeku – snad i díky velké hardwarové podpoře, dnes již opravdu miniaturním MP3 přehrávačům. Pro kvalitní poslech se pro MP3 jeví jako rozumné minimum datový tok o velikosti 128kbps, při jehož použití není komprese (zvuková ztráta) tak patrná, jako při použití nižších hodnot. Pro archivní účely je však vhodný ještě vyšší datový tok. Při 192kbps již běžný poslouchač u 95% hudby pomocí poslechových testů nerozezná MP3 od bezkompresní nahrávky.

Je možné používat buď konstantní datový tok, kde se nastaví množství kbps, které teče neustále, a nebo proměnný datový tok, kde se nastavuje maximální datový tok. Pokud kodér uzná, že není v některém místě nutné používat tak vysoký datový tok, automaticky jej pro danou část sníží.

Dalším kritériem kvality je metoda kódování a samozřejmě kvalita kódování a dekódování. Ne všechny kodéry zakódují shodný zvuk stejně a výsledky mohou být skutečně značné. Bohužel jsem zatím nedošel k jinému závěru, než že profesionální kodéry kódují výrazně lépe, než amatérské. Komprese dat je dokonce prováděna několika různými způsoby. Jedním ze způsobů je porovnávání levého a pravého kanálu. Pokud jsou kanály shodné (nebo přibližně shodné), dojde k jejich sečtení.

Dalším způsobem je tzv. maskování. Jedná se o jev popisovaný v akustice. Jednoduše řečeno: pokud se ve složeném zvuku vyskytují dva zvuky různé (ale poměrně blízké) frekvence a hlasitosti, může se stát, že méně hlasitý tón s nižší frekvencí z obou bude maskován druhým a posluchač jej neuslyší. Proto není z hlediska MP3 nutné, se těmito frekvencemi zabývat.

MP3 soubory je možné opatřit různými štítky, které obsahují další informace o zvukovém souboru. Nazývají se ID3 tagy a existuje jich hned několik verzí. Pomocí ID3 je možné do souboru uložit jméno autora, název alba, rok vzniku nahrávky, hudební styl nebo vlastní komentář. Díky nim je pak možné MP3 kategorizovat nebo v nich jednoduše vyhledávat.